Výlet nezačal zrovna idylicky – zaspali jsme. Vstáváme o hodinu později a máme jen třicet minut na to se opláchnout, vyčistit zuby, vzít si něco k snídani a vypadnout tak, abychom stíhali autobus do přístavu. Ten samozřejmě nejede, resp. autobus podle zdejších pravidel přijel opět přibližně – tentokrát ovšem nejspíš dříve než je uvedeno v jízdním řádu. Další poučení o tom, jak to tady chodí.
Čekáme na další, nervozita lehce stoupá, měli jsme naplánováno, že v Harbour Air budeme přesně půl hodiny před odletem, tak jak bychom správně měli být. Nakonec všechno v pohodě stíháme. Centrum Victorie je po ránu nezvykle prázdné. Při check-inu (ano, i malinkaté hydroplány mají klasický check-in cestujících) nastává problém s naší platební kartou – Airbank Mastercard debit místní mašina prostě odmítá uznat za platnou kartu. Zabírá až použití jiné karty. Přestože je to taky Mastercard, tak kupodivu funguje. Takže na používání Airbank nebo Mastercard debit (nevíme kde je vina) v zahraničí pozor!
Pět minut před plánovaným odletem jde 14 pasažérů k letadlu. Za pilotem, jako housata za husou. Po úzkých schodech vylézáme do mašiny, je potřeba dávat pozor na hlavu, výška v kabině je tak metr a půl. Letadlo řídí jeden pilot, na místě kopilota sedí další spolucestující. Evidentně se tu hraje na důvěru. Dveře do kokpitu taky nejsou – celou cestu tak vidíme co se tam děje. Někteří cestující (já) to kvitují. Chybí i letuška a občerstvení. Ne že by to na 35 minutovém letu vadilo.
Vyjíždíme z přístavu, je pod mrakem, ale aspoň nefouká – nebudou turbulence. V kabině je lehce cítit pach spalin z motoru, ale nijak dramaticky. Když jsme na letadla koukali v přístavu, tak mi to přišlo horší. Únosný je i hluk od motoru, čekal jsem že to bude horší.
Po asi pěti minutách jízdy po vodě jsme v dostatečné vzdálenosti od obytných domů nebo prostě jen v místě, kde je povolen odlet. Pilot dává plný plyn a během nějakých dvaceti vteřin jsme ve vzduchu. Nebyly žádné vlny, takže to bylo hladké. Po nastoupání pár desítek metrů točíme vlevo a Victorii tak máme po levé ruce. Mraky jsou naštěstí vysoko, takže vidíme co se děje pod námi. V dáli se mraky navíc rozestupují a slunce tam kreslí nádhernou stínohru nad mořem, horami a údolími.
Moře pod námi je krásně čisté – jsou vidět dlouhé pásy chaluch a dno pomalu se zvedající k ostrůvkům, které přelétáme. Řev motoru je teď poměrně značný, navíc tak trochu skřípavý – v přihrádce sedadla před vámi proto kromě pytlíku na zvracení nechybí špunty do uší.
Přistání ve Vancouveru je ukázkové – přilétáme přes Stanley park a pak rychle klesáme, přímo před výškovými budovami v centru. Harbour Air zde má svůj terminál. Během deseti minut po dosednutí jsme tak přímo na ulici uprostřed města. Paráda.
Začíná se víc a víc ukazovat sluníčko. Přestože je říjen, tak dnes to bude na tričko. Procházíme si centrum Vancouveru, potkáváme se s Martinem, Hankou a Maliou. Jdeme na oběd a pak do Stanley parku a na pláž v severním Vancouveru.
Ve čtyři hodiny odpoledne je čas na odlet zpátky do Victorie – všechno probíhá v pohodě a za půl hodinu jsme zpátky ve Victorii.
Letenky jsme kupovali v akci – byly o 25 % dražší než autobus Vancouver – trajekt – Victoria, který jsme původně chtěli využít. Časový rozdíl 4 hodiny vs. 1 hodina včetně čekání na check-inu.
