Monthly Archives: November 2013

Jak se pere v Kanadě

washingDalší ze stupidních témat, které píšu v mezičase, kdy hledám inspiraci na sepsání něčeho zásadního a informačně bohatšího. Takže, jak tady pereme…

Na první pohled je to jasné – v pračce, samozřejmě. Marta sice tuhle prala můj echtovní svetr v ruce v kastrolu, ale co jsem tak pochytil z pětiminutovýho monologu, který následoval, tak to bylo poprvé a zároveň asi i naposled co se tak kdy stalo.

K těm pračkám – zatímco u nás je pračka v domácnosti samozřejmostí, tady jsou vlastní pračky daleko méně časté. Místňáci bydlící v solidním rodinném domku ji nejspíš mají, my ostatní plebs využíváme buď sdílenou prádelnu / sušičkárnu, která je umístěna přímo v domě nebo chodíme do veřejných prádelen.

Prádelna přímo v domě je výhodná – nemáte to daleko. Když jsme byli na obhlídce jednoho bytu, tak tamní prádelna vypadala luxusně – maxipračky, maxisušičky, křesílka, knihovna s časopisy a knížkami. Paráda žůžo.

Dáte prádlo do pračky, šmátnete po nějaký knížce a za pár desítek minut je vypráno a usušeno. Odpočinek v rytmu bubnu. Zajímavost – lokální prací cyklus trvá, bez ohledu na typ pračky, tak maximálně hodinu, často jen 20 – 30 minut. Nepřišel jsem na to čím to je – teda popravdě, ani jsem to nezkoumal, prát chodí Martýs 🙂 (muck, muck miláčku, jestli to budeš číst!)

Samozřejmě, má to nějaký háček – za využití prádelny se platí. Nijak složitě – stačí do pračky naházet pár mincí (pozor, nesplést otvory pro vhození mince) a je to. Problém je, že naše prádelna v domě pere za 4 dolary a suší za 2. Jedna runda prádla tak vyjde na 120 korun. Docela jsme kvůli tomu praní omezili, ale přes určitý limity jít zkrátka nechceme, takže to trochu leze do peněz.

Alternativou jsou pak veřejný prádelny, který jsou rozesetý po městě, nejčastěji u benzínek (třeba i Shell apod.). Výhoda veřejných prádelen je, že je to levnější. Asi tak o polovinu, ostatní parametry jsou stejné. To pak Marta vezme batoh, sedne na kolo a jede se prát (muck, muck, uvařím večeři!)

Takže, zkrátka – i praní v Kanadě je dobrodrůžo – pro někoho teda, já mám aspoň o čem psát. Do příště se s výběrem tématu polepším, slibuju!

Náklady za říjen

Při shánění informací “jaké to bude v Kanadě” mě hodně zajímala otázka životních nákladů. Něco lze zjistit na internetu, něco vyptáním se lidí, kteří tu byli před vámi, ale pořád hlodá červík jak to přesně bude v místě kam se chystáte a jak na tom budete vy, protože co když všichni ostatní jsou extrémní škudlilové nebo naopak. Přidávám tedy náš střípek do mozaiky životních nákladů v Kanadě. Snad se budou informace někomu hodit.

Konečně jsem se dostal k tomu, abych spočítal náklady na náš kanadský pobyt. Přiletěli jsme v polovině září a první dny a týdny po příletu jsou z pohledu struktury výdajů netradiční, je hodně mimořádných investic, které v pozdějších měsících nejsou. Proto a pro lepší přehlednost beru do úvahy jen náklady za jeden kalendářní měsíc – za říjen.

V našem případě byly očekávané výdaje negativně ovlivněny delším než původně plánovaným pobytem v B&B, kde byly denní náklady vyšší, za druhé jsme po přestěhování měli mimořádný výdaj v podobě jednorázové platby za část vybavení bytu (podobnou investici by měl v určité podobě ale asi každý).

Údaje jsou za jednoho člověka pokud spolu bydlí dvě osoby (pár). Pokud chcete celkové výdaje páru, vynásobte částku dvěma – Marta sice měla trochu jinou strukturu nákladů, ale celkové náklady v prakticky stejné výši. V nákladech nejsou zahrnuty žádné případné výdaje v Čechách – hypotéky, telefony atd.

Celkové výdaje 29696 Kč

  • Výdaje na bydlení 15270 Kč (51,4 % celkových výdajů), v dalších měsících počítám s poklesem na cca 9500 Kč.
  • Za potraviny jsem utratil 6923 Kč. Nutno podotknout, že jsme se moc neomezovali. Výdaje na čokolády, brambůrky, zmrzliny a v zásadě všechno na co jsme měli chuť byly docela běžné.
  • 2817 Kč jsem utratil za jídlo a pití mimo domov. Tj. Subway, restaurace, pivo atd. Mimo domov jsme jedli cca 4 – 6x. Dá se říct – večeře pro dva v Subway je cca 15 CAD, standardní večeře pro dva cca 20-30 CAD (čína, bistro, sushi) a za 30-50 CAD se dva lidi pořádně nadlábnou v příjemný restauraci a lá Potrefená husa v Česku (zpravidla zůstane do krabičky na cestu domů).
  • 1560 Kč je v položce Oblečení a obuv – v tomto případě nové boty 🙂
  • 920 Kč za Cestování – moje část nákladů na výlet do Vancouveru, náklady na ESTU. Lítačku na MHD na listopad jsme nekupovali. Marta jezdí na kole, já chodím pěšky. Na nezbytné cestování busem vystačíme s jednorázovými a denními lístky. Vyjde to levněji.
  • 726 Kč jsem utratil za Komunikaci – tj. kredit na Fido, kredit na Skype
  • 667 Kč vznosně nazvaná položka Vzdělávání – učebnice od Murphyho
  • 496 Kč Zábava – lístky do kina na začátku měsíce
  • 190 Kč Drogerie
  • 127 Kč položka Ostatní – nějaké drobnosti do bytu

naklady_rijen

Po přepočtu na dolary necelých 1500 dolarů výdajů na měsíc. To je hodně přes limit, ale jak jsem psal v úvodu – na vině jsou mimořádné náklady na bydlení a naše rozpapanost. Pro listopad počítám, že celkové výdaje by mohly být cca 20 – 22 tisíc Kč, tj. 1000-1100 dolarů. To už je v rozmezí, který uvádí většina Working Holidayářů.

Móda v Kanadě

Martička teď nedávno vzpomněla rozhovor s nějakou českou módní návrhářkou, který vyšel před časem snad na iDnes (našel jsem ho: Bohužel jsme outdoorový národ, říká návrhářka Lenka Kohoutová). Přišlo to ve chvíli kdy jsme čekali na bus a pozorovali outfity místňáků. Paní návrhářka se vyjádřila ve smyslu, že Češi jsou bohužel outdoorový národ, což je důvodem pro tristní stav módy, která je vidět v ulicích českých měst.

Ta paní by se zdaleka měla vyhnout Kanadě, protože z toho co se nosí tady by ji nejspíš kleplo. Polovina lidí tu běhá v centru města v teplákách, na nohou tenisky, holky chodí nejčastěji v elasťákách. Zkrátka móda se tu moc neřeší. Samozřejmě existují výjimky a extrémy na jednu i druhou stranu, ale když srovnám průměrně oblečeného obyvatele Prahy s průměrně oblečeným obyvatelem Victorie, tak Pražáci jsou fintilové daleko větší.

Nehodnotím zda je to dobře nebo špatně, jen mi to přijde úsměvné v kontextu podobných vyjádření, ze kterých crčí české maloměšťáctví jako sedlákovi sláma z bot.

Cesta do Port Renfrew (fotky)

Den volna, půjčené auto, hurá na výlet! Pro dokreslení všeho zbývá dodat – první den po asi třech týdnech, kdy od rána lilo jako z konve. Super!

Trocha vody nám náladu nezkazí, sedli jsme do auta a vyrazili po západním pobřeží směrem do Port Renfrew – vesnice vzdálená asi sto kilometrů od Victorie dostupná po efektně klikaté pobřežní silnici, kde hustota dopravy klesala exponenciálně s rostoucí vzdáleností od Victorie (jinými slovy – mezi třicátým a stým kilometrem jsme potkali 4 auta).

Cestou pár zastávek a procházek po pobřeží. Vlastně všude to bylo pořád o tom samém – vyskočit z auta, projít se, nafotit a zase zpátky a o kus dál. I když byl začátek listopadu, tak jakmile okolo poledne přestalo pršet (hurá!) a vyjasnilo se (třikrát hurá!), tak na sluníčku bylo příjemně teplo.

Na Sombrio beach (to bylo ještě zataženo) jsme potkali pár surfařů, kteří pilovali svoje umění i v tomhle nečase. Fakt fanoušci, my jsme se klepali pod třema vrstvama, navrch v nepromokavé bundě, oni hopsali ve vlnách jen tak v neoprenu. Ale to je Kanada…

U Port Renfrew je pláž nazvaná Botanical beach – dají se tam vidět různý hvězdice, ježovky a další potvory v pobřežních tůňkách… když teda přijdete včas, při odlivu. To jsme samozřejmě nestihli, potvory neviděli, za to byly pěkný vlny – pětimetrový cvalíci se valili na pobřeží a při tříštění o pobřežní skaliska rozstřikovali vodu všude kolem. Na fotkách to tak nevynikne, ale pro suchozemce to byl zážitek.