Náklady za říjen

Náklady

Při shánění informací “jaké to bude v Kanadě” mě hodně zajímala otázka životních nákladů. Něco lze zjistit na internetu, něco vyptáním se lidí, kteří tu byli před vámi, ale pořád hlodá červík jak to přesně bude v místě kam se chystáte a jak na tom budete vy, protože co když všichni ostatní jsou extrémní škudlilové nebo naopak. Přidávám tedy náš střípek do mozaiky životních nákladů v Kanadě. Snad se budou informace někomu hodit.

Konečně jsem se dostal k tomu, abych spočítal náklady na náš kanadský pobyt. Přiletěli jsme v polovině září a první dny a týdny po příletu jsou z pohledu struktury výdajů netradiční, je hodně mimořádných investic, které v pozdějších měsících nejsou. Proto a pro lepší přehlednost beru do úvahy jen náklady za jeden kalendářní měsíc – za říjen.

V našem případě byly očekávané výdaje negativně ovlivněny delším než původně plánovaným pobytem v B&B, kde byly denní náklady vyšší, za druhé jsme po přestěhování měli mimořádný výdaj v podobě jednorázové platby za část vybavení bytu (podobnou investici by měl v určité podobě ale asi každý).

Údaje jsou za jednoho člověka pokud spolu bydlí dvě osoby (pár). Pokud chcete celkové výdaje páru, vynásobte částku dvěma – Marta sice měla trochu jinou strukturu nákladů, ale celkové náklady v prakticky stejné výši. V nákladech nejsou zahrnuty žádné případné výdaje v Čechách – hypotéky, telefony atd.

Celkové výdaje 29696 Kč

  • Výdaje na bydlení 15270 Kč (51,4 % celkových výdajů), v dalších měsících počítám s poklesem na cca 9500 Kč.
  • Za potraviny jsem utratil 6923 Kč. Nutno podotknout, že jsme se moc neomezovali. Výdaje na čokolády, brambůrky, zmrzliny a v zásadě všechno na co jsme měli chuť byly docela běžné.
  • 2817 Kč jsem utratil za jídlo a pití mimo domov. Tj. Subway, restaurace, pivo atd. Mimo domov jsme jedli cca 4 – 6x. Dá se říct – večeře pro dva v Subway je cca 15 CAD, standardní večeře pro dva cca 20-30 CAD (čína, bistro, sushi) a za 30-50 CAD se dva lidi pořádně nadlábnou v příjemný restauraci a lá Potrefená husa v Česku (zpravidla zůstane do krabičky na cestu domů).
  • 1560 Kč je v položce Oblečení a obuv – v tomto případě nové boty 🙂
  • 920 Kč za Cestování – moje část nákladů na výlet do Vancouveru, náklady na ESTU. Lítačku na MHD na listopad jsme nekupovali. Marta jezdí na kole, já chodím pěšky. Na nezbytné cestování busem vystačíme s jednorázovými a denními lístky. Vyjde to levněji.
  • 726 Kč jsem utratil za Komunikaci – tj. kredit na Fido, kredit na Skype
  • 667 Kč vznosně nazvaná položka Vzdělávání – učebnice od Murphyho
  • 496 Kč Zábava – lístky do kina na začátku měsíce
  • 190 Kč Drogerie
  • 127 Kč položka Ostatní – nějaké drobnosti do bytu

naklady_rijen

Po přepočtu na dolary necelých 1500 dolarů výdajů na měsíc. To je hodně přes limit, ale jak jsem psal v úvodu – na vině jsou mimořádné náklady na bydlení a naše rozpapanost. Pro listopad počítám, že celkové výdaje by mohly být cca 20 – 22 tisíc Kč, tj. 1000-1100 dolarů. To už je v rozmezí, který uvádí většina Working Holidayářů.

Móda v Kanadě

Postřehy ze života, ,

Martička teď nedávno vzpomněla rozhovor s nějakou českou módní návrhářkou, který vyšel před časem snad na iDnes (našel jsem ho: Bohužel jsme outdoorový národ, říká návrhářka Lenka Kohoutová). Přišlo to ve chvíli kdy jsme čekali na bus a pozorovali outfity místňáků. Paní návrhářka se vyjádřila ve smyslu, že Češi jsou bohužel outdoorový národ, což je důvodem pro tristní stav módy, která je vidět v ulicích českých měst.

Ta paní by se zdaleka měla vyhnout Kanadě, protože z toho co se nosí tady by ji nejspíš kleplo. Polovina lidí tu běhá v centru města v teplákách, na nohou tenisky, holky chodí nejčastěji v elasťákách. Zkrátka móda se tu moc neřeší. Samozřejmě existují výjimky a extrémy na jednu i druhou stranu, ale když srovnám průměrně oblečeného obyvatele Prahy s průměrně oblečeným obyvatelem Victorie, tak Pražáci jsou fintilové daleko větší.

Nehodnotím zda je to dobře nebo špatně, jen mi to přijde úsměvné v kontextu podobných vyjádření, ze kterých crčí české maloměšťáctví jako sedlákovi sláma z bot.

Cesta do Port Renfrew (fotky)

Cestování, Fotky, Výlety, , , ,

Den volna, půjčené auto, hurá na výlet! Pro dokreslení všeho zbývá dodat – první den po asi třech týdnech, kdy od rána lilo jako z konve. Super!

Trocha vody nám náladu nezkazí, sedli jsme do auta a vyrazili po západním pobřeží směrem do Port Renfrew – vesnice vzdálená asi sto kilometrů od Victorie dostupná po efektně klikaté pobřežní silnici, kde hustota dopravy klesala exponenciálně s rostoucí vzdáleností od Victorie (jinými slovy – mezi třicátým a stým kilometrem jsme potkali 4 auta).

Cestou pár zastávek a procházek po pobřeží. Vlastně všude to bylo pořád o tom samém – vyskočit z auta, projít se, nafotit a zase zpátky a o kus dál. I když byl začátek listopadu, tak jakmile okolo poledne přestalo pršet (hurá!) a vyjasnilo se (třikrát hurá!), tak na sluníčku bylo příjemně teplo.

Na Sombrio beach (to bylo ještě zataženo) jsme potkali pár surfařů, kteří pilovali svoje umění i v tomhle nečase. Fakt fanoušci, my jsme se klepali pod třema vrstvama, navrch v nepromokavé bundě, oni hopsali ve vlnách jen tak v neoprenu. Ale to je Kanada…

U Port Renfrew je pláž nazvaná Botanical beach – dají se tam vidět různý hvězdice, ježovky a další potvory v pobřežních tůňkách… když teda přijdete včas, při odlivu. To jsme samozřejmě nestihli, potvory neviděli, za to byly pěkný vlny – pětimetrový cvalíci se valili na pobřeží a při tříštění o pobřežní skaliska rozstřikovali vodu všude kolem. Na fotkách to tak nevynikne, ale pro suchozemce to byl zážitek.

Výlet do Vancouveru hydroplánem (fotky a video)

Fotky, Města, Výlety, , ,

Výlet nezačal zrovna idylicky – zaspali jsme. Vstáváme o hodinu později a máme jen třicet minut na to se opláchnout, vyčistit zuby, vzít si něco k snídani a vypadnout tak, abychom stíhali autobus do přístavu. Ten samozřejmě nejede, resp. autobus podle zdejších pravidel přijel opět přibližně – tentokrát ovšem nejspíš dříve než je uvedeno v jízdním řádu. Další poučení o tom, jak to tady chodí.

Čekáme na další, nervozita lehce stoupá, měli jsme naplánováno, že v Harbour Air budeme přesně půl hodiny před odletem, tak jak bychom správně měli být. Nakonec všechno v pohodě stíháme. Centrum Victorie je po ránu nezvykle prázdné. Při check-inu (ano, i malinkaté hydroplány mají klasický check-in cestujících) nastává problém s naší platební kartou – Airbank Mastercard debit místní mašina prostě odmítá uznat za platnou kartu. Zabírá až použití jiné karty. Přestože je to taky Mastercard, tak kupodivu funguje. Takže na používání Airbank nebo Mastercard debit (nevíme kde je vina) v zahraničí pozor!

Pět minut před plánovaným odletem jde 14 pasažérů k letadlu. Za pilotem, jako housata za husou. Po úzkých schodech vylézáme do mašiny, je potřeba dávat pozor na hlavu, výška v kabině je tak metr a půl. Letadlo řídí jeden pilot, na místě kopilota sedí další spolucestující. Evidentně se tu hraje na důvěru. Dveře do kokpitu taky nejsou – celou cestu tak vidíme co se tam děje. Někteří cestující (já) to kvitují. Chybí i letuška a občerstvení. Ne že by to na 35 minutovém letu vadilo.

Vyjíždíme z přístavu, je pod mrakem, ale aspoň nefouká – nebudou turbulence. V kabině je lehce cítit pach spalin z motoru, ale nijak dramaticky. Když jsme na letadla koukali v přístavu, tak mi to přišlo horší. Únosný je i hluk od motoru, čekal jsem že to bude horší.

Po asi pěti minutách jízdy po vodě jsme v dostatečné vzdálenosti od obytných domů nebo prostě jen v místě, kde je povolen odlet. Pilot dává plný plyn a během nějakých dvaceti vteřin jsme ve vzduchu. Nebyly žádné vlny, takže to bylo hladké. Po nastoupání pár desítek metrů točíme vlevo a Victorii tak máme po levé ruce. Mraky jsou naštěstí vysoko, takže vidíme co se děje pod námi. V dáli se mraky navíc rozestupují a slunce tam kreslí nádhernou stínohru nad mořem, horami a údolími.

Moře pod námi je krásně čisté – jsou vidět dlouhé pásy chaluch a dno pomalu se zvedající k ostrůvkům, které přelétáme. Řev motoru je teď poměrně značný, navíc tak trochu skřípavý – v přihrádce sedadla před vámi proto kromě pytlíku na zvracení nechybí špunty do uší.

Přistání ve Vancouveru je ukázkové – přilétáme přes Stanley park a pak rychle klesáme, přímo před výškovými budovami v centru. Harbour Air zde má svůj terminál. Během deseti minut po dosednutí jsme tak přímo na ulici uprostřed města. Paráda.

Začíná se víc a víc ukazovat sluníčko. Přestože je říjen, tak dnes to bude na tričko. Procházíme si centrum Vancouveru, potkáváme se s Martinem, Hankou a Maliou. Jdeme na oběd a pak do Stanley parku a na pláž v severním Vancouveru.

Ve čtyři hodiny odpoledne je čas na odlet zpátky do Victorie – všechno probíhá v pohodě a za půl hodinu jsme zpátky ve Victorii.

Letenky jsme kupovali v akci – byly o 25 % dražší než autobus Vancouver – trajekt – Victoria, který jsme původně chtěli využít. Časový rozdíl 4 hodiny vs. 1 hodina včetně čekání na check-inu.

Pořízení SIMky – na kolik vyjde mobilní volání, SMSky a data

Postřehy ze života, ,

Jako ex-zamestnance telekomunikaci me zajimalo jak je to v Kanade s volanim, cenami za volani a vubec vsechny souvisejici temata. Po priletu, sotva jsme odhodili batohy do rohu naseho docasneho pribytku v B&B, vyrazili jsme do mesta omrknout nabidky mistnich operatoru, protoze bez kanadskeho telefonniho cisla se prace shani dost spatne (na ceske cislo se nikdo neozve).

Operatoru je na kanadskem trhu stejne jako u nas – tri – Bell, Rogers, Telus. Tedy tri, kteri maji celokanadske pokryti a vlastni site. Vedle nich jsou tu jeste nejaci lokalni a virtualni operatori, kteri stavi svoje nabidky na zaklade velkoobchodnich nabidek vyse uvedene trojky.

Nabidka zakladni trojky neni cenove prilis vyhodna, pokud chcete volani, SMS a internet, pocitejte s castkou mezi 50 – 160 CAD mesicne. Rychly prepocet na koruny znamena vynasobit tyto cifry dvaceti.

Nabidka virtualnich operatoru Fido, Virgin Mobile je cenove preci jen dostupnejsi. Tarif s nabidkou 200 minut volani, neomezenymi SMS celosvetove a 200 MB dat se da poridit uz za 45 CAD mesicne. Virgin Mobile je na tom podobne.

Jenze, tady zacina prvni problem. Klasickou 3g sit provozuje v Kanade jen Rogers. Pro pripojeni do siti ostatnich operatoru potrebujete LTE telefon. Tim se nabidka v nasem pripade dost zuzila. Dalsi omezeni prislo ve chvili kdy jsme chteli uzavrit smlouvu bez kontraktu na vyse uvedeny tarif. Pocitali jsme ze budeme hodne volat na inzeraty a tak.

Prodejce nam podle svych slov nemohl tarif prodat bez vystavene SIN CARD, ktera tu tak trochu supluje roli osobniho dokladu, prestoze je bez fotky. Zbyval tedy prepaid. Vzali jsme za vdek Fido nabidkou na 100 minut a 100 SMS za 35 CAD. Ja dokoupil jeste 100 MB dat za 10 CAD. Celkem tedy 45 CAD mesicne.

Po mesici co jsme tady, se SIN kartou v ruce, jsme zvazovali prestup na postpaid. Zatim se do toho ale nehrneme, protoze i kdyz jsme hledali praci celkem intenzivne, tak jsme moc nevolali. Vsechno osobne nebo pres emaily. Ja mam provolano 33 minut, z toho vetsinu do hlasove schranky (hlasove zpravy se tu zanechavaji jako o zivot). Je pavda, ze hodne pomohl i telefon v B&B, ktery byl pro lokalni volani k dispozici zdarma.

I tak, rozhodl jsem se pro zmenu – na dalsi mesic vyzkousim prepaid za 10 CAD, ktery nema zadne volne jednotky, minutu volani a SMSku za 0,10 CAD. Volani v minulem mesici by me tak vyslo na 3,3 CAD a to je porad mene nez 35 CAD, ktere jsem platil. Internet pak vyresim aktivaci Internetu na den kdyz bude potreba za 1 CAD / 10 MB.

Podle aktualnich zkusenosti mi jako dulezitejsi prijde moznost byt pres mobil online kvuli mapam, vyhledavani autobusovych spojeni a emailu. Volani a SMS prilis nevyuzivam.

Jak jsem uz napsal – plati se i za spojeni do vlastni hlasove schranky, odchozi hovor mimo lokalni sit (co je a co neni lokalni sit je nekdy tezke rozeznat i pro kanadana) a tarifikace je po celych minutach.

Prodavac ve stanku se SIMkami spravne podotkl – Kanada je velka zeme, naklady na budovani a udrzbu site jsou obrovske. Jo, volani je u nas drazsi nez jinde…

Mimochodem kdyz jsem v uvodu psal o celokanadskem pokryti, tak se tim mysli, ze operator ma pokryta vybrana mesta, silnice a pripadne i par venkovskych lokalit napric celou Kanadou.

O dostupnosti signalu nad celou Kanadou nebo i jen jizni casti Kanady si zdejsi obyvatele muzou nechat jenom zdat.