9:00 Vstupujeme na stezku, co vede podél pobřeží. Asi šedesát kilometrů. Úvodní kilometry by měly být lehký, pak má obtížnost terénu začít stoupat – přes bláto, louže, spadlé kmeny, na kopečky a zase dolů. Na závěr zase čajíček. To dáme, říkáme si, doma jsme přešli Krkonoše (přes tu delší stranu)
9:05 Všude jsou mrtě komárů
9:10 Všude jsou mrtě komárů, vracíme se
12:00 Dorazili jsme do nejbližšího městečka, kde parkujeme. V místním supermarketu kupujeme pět sprejů proti komárům. Medvědí sprej na ně nechceme plácat (co kdybysme opravdu potkali medvěda, že jo…)
12:30 Cpeme se v Deli koutku místního supermarketu. Maj tam sushi. Na začátek treku je pozdě a po pár sushi táckách se cítíme tlustě
14:00 Ubytováváme se v místním motelu, na trek vyrážíme zítra
19:00 Koukáme v bedně na Umřel sám v divočině nebo tak nějak. Je to povzbudivý
Druhý den vstáváme asi tak v šest ráno…
6:30 Vyrážíme na pochod zpátky na start treku
7:00 Začíná pršet, nepůjdeme zpátky?
9:00 Jsme na startu, z oblak doslova chčije a máme toho plný zuby
11:00 Máme za sebou asi tak půl kilometru. Stezka je taková jakou ji slibovali – plná kaluží a bahna, pořád nahoru a dolů. Bláto mám všude. Snad i mezi půlkama. Doufám, že je to bláto…
12:00 Zkouším nahlodat Martu, že když to to teď otočíme, tak zpátky do městečka, do motelu, k telce, dojdeme ještě před setměním. Připomínám supermarket se sushi
12:30 Brekot nepomoh’, Marta chce jít dál
14:00 Všiml jsem si, že v dešti nelítaj komáři. Ty dvě kila v antikomářích sprejích navíc mě trochu tíží…
15:00 Ty dvě kila ve sprejích navíc váží asi tunu…
16:00 Při chůzi sem tam upouštím z naší antikomáří výbavy… Každý gram odpuštěné váhy se hodí!
17:00 Při rozstřiku jsem si všim’, že naše spreje jsou s vůní
17:30 Mám pocit, že se za náma táhne nějaký zvíře…
18:00 Mám pocit, že se za náma táhne medvěd…
18:30 Táhne se za náma medvěd!
18:45 Přebrodili jsme řeku. Medvěd se tam zasek’. Asi losos. Díky kámo!
19:00 Stavíme stan na pláži
20:00 Stavíme stan nad pláží. Pláž zalil příliv
20:15 Jdu najít místo daleko od stanu kam schováme naše jídlo – měl by to být strom a daleko od stanu
20:30 Jídlo pověšeno na 3. větvi, 5. stromu na takovym pěknym paloučku
20:45 Bloudím…
21:00 Bloudím…
21:15 Marta mě našla, hurá!
21:45 Spíme
21:50 Slyšíme funění okolo stanu
22:00 Nespíme…
23:00 Nespíme…
00:00 Nespíme…
01:00 Nespíme…
02:00 Nespíme…
03:00 Nespíme…
04:00 Nespíme…
05:00 Nespíme…
06:00 Asi spim…
07:00 Asi spim…
08:00 Asi spim…
09:00 Asi spim…
10:00 Asi spim…
… Jako ukázka jak to chodí v kanadský divočině to snad stačí. Hezký den!